Důvodová zpráva

- 212 -
správci daně. Právní neúčinnost úkonů, které dlužník učinil v rozporu s tímto ustanovením,
může na návrh určovací žaloby podané správcem daně deklarovat pouze soud. Rovněž
následné vymožení nedoplatku z majetku dlužníka, jestliže byla prohlášena neúčinnost jeho
právního úkonu, lze provést pouze prostřednictvím soudu.
K § 178 - Odložení a zastavení daňové exekuce
Ustanovení odstavce 1 vymezuje demonstrativní výčet případů, pro které může dojít
k odložení daňové exekuce. Vzhledem k tomu, že daňová exekuce je obvykle vedena ohledně
nedoplatků, které vznikly v různých daňových řízeních, připouští se i částečný odklad, resp.
zastavení exekuce, pokud vznikly důvody k takovému rozhodnutí pouze u některého
z nedoplatků, které jsou např. na základě výkazu vykonatelných nedoplatků předmětem jedné
daňové exekuce. Právní účinky úkonů, realizovaných před vydáním rozhodnutí o odložení
daňové exekuce, zůstávají zachovány, přičemž správce daně může toto pravidlo modifikovat
přímo v rozhodnutí o odložení daňové exekuce, ve kterém je možné právní účinky některých
(nebo všech) právních úkonů zrušit. Vzhledem k tomu, že odložení daňové exekuce
představuje na rozdíl od jejího zastavení pouze přechodnou fázi, která je vázána na existenci
důvodů, pro něž k odložení došlo, pominutí těchto důvodů, které správce daně rozhodnutím
osvědčí, má za následek další pokračování v exekučním řízení.
Odstavec 2 obecně upravuje pravidlo, podle kterého je daňová exekuce odložena
v důsledku vzniku právních skutečností, které jsou vymezeny např. úpravou úpadkového
práva.
Odstavec 3 vymezuje kromě obecných důvodů pro zastavení daňového řízení speciální
důvody, pro které lze nařízenou exekuci zcela neb částečně zastavit.
Odstavec 4 vymezuje okruh subjektů, kterým se rozhodnutí o odložení nebo zastavení
exekuce doručuje, přičemž předvídá možnost, kdy exekuční řízení může být zastaveno pouze
částečně.
Exekuční náklady (§ 179 až 181)
K § 179
Odstavec 1 stanoví dlužníkovi povinnost k úhradě exekučních nákladů, přičemž
výjimkou z tohoto pravidla je případ, kdy byla daňová exekuce realizována správcem daně
neoprávněně. Neoprávněnost daňové exekuce bude patrná většinou přímo z rozhodnutí
o zastavení daňové exekuce, kdy je důvodem tohoto zastavení např. ta skutečnost, že správce
daně v průběhu realizace předmětné exekuce zjistil, že pro nařízení této exekuce nebyly
splněny zákonné podmínky. Sankce, která v případě neoprávněné exekuce dopadá na správce
daně je upravena v § 247 odst. 2 v podobě úroku z neoprávněného jednání správce daně.
Pojem exekučních nákladů konkretizuje odstavec 2, který dále stanoví formu vyčíslení
exekučních nákladů a způsob evidování o těchto nákladech. Tyto náklady spočívají v náhradě
nákladů za nařízení exekuce, nákladů za výkon prodeje a v náhradě hotových výdajů
vzniklých při provádění daňové exekuce.
V odstavci 3 je stanoven způsob rozhodnutí o exekučních nákladech - buď přímo jako
výrok exekučního příkazu, nebo jako samostatné rozhodnutí s patnáctidenní odvolací lhůtou.
Dle odstavce 4 se hotové výdaje správce daně oznamují dlužníkovi vždy samostatným
rozhodnutím a ten je povinen uhradit je do 15 dnů od doručení tohoto rozhodnutí. Náklady za
výkon prodeje hradí dlužník i když k realizaci prodeje nedojde.
V souladu s odstavcem 5 se exekuční náklady evidují na dlužníkově osobním daňovém
účtu a vymáhají se současně s nedoplatkem.