Lekce 5a (pdf)

- borovice ze subsekce Cembroides (P. monophylla, P. cembroides, P. quadrifolia)
osidlují lávová pole v kráteru Sunset (severní Arizona) => stanoviště s vysokým
stresem (nízká půdní vlhkost a dostupnost živin) (srovnej Grime 2001) => dřeviny
trpí intenzivní chronickou herbivorií různého hmyzu; např. polyfágní housenky
zavíječe (Dioryctria albovitella) mění žírem architekturu stromů (ožírání výhonů)
a dochází ke zpomalení jeho růstu, zastavení generativní reprodukce (likvidace ♀
šistic a šišek), některé stromy jsou však výrazně rezistentní a produkují značné
množství pryskyřice (2x více než stromy citlivé) => jsou geneticky odlišné od
citlivých stromů;
hmyz omezuje růst borovic přímo ožíráním nadzemních tkání, ale také nepřímo
tím, že dochází k redukci ektomykorhizních hub, např. 60-150leté borovice citlivé
na žír zavíječe měly o 33% méně mykorhiz než odolné stromy.
Genotypy odolné a citlivé na herbivorii se mohou vyskytovat na téže lokalitě, např.
odolné stromy Pinus ponderosa proti červcům (Nuculapsis californica) (sají na
jehlicích) se dlouhodobě vyskytují vedle napadených jedinců, přestože se jejich větve
dotýkají. Devět měsíců po přenosu mezi větvemi jednoho stromu a mezi několika
stromy bylo sledováno přežívání jedinců hmyzu => vyšší přežívání při posunech na
jednom stromu (Fig. 19-1, Perry 441).
Genetická variabilita dřevin v rámci jejich areálu vyvolává genetickou variabilitu
herbivorů na nich žijících => dřevin s rozsáhlými areály vykazují vetší diversitu
zejména hmyzích herbivorů (Fig. 19.2, Perry pp. 442). Např. jehličnany Ruska s
většími areály mají vetší diversitu hmyzu než jehličnany Velké Britanie:
- dřevina obsazující 10x větší areál než jiný druh má asi 7x vice herbivorního
hmyzu.
9