Lekce 5a (pdf)

odumřelá hmota je převážně rostlinného původu, méně živočišného (zbytky
herbivorů, rozkladačů aj.) (např. v polárních oblastech rozkládající se zbytky
živočichů tvoří významný podíl živin).
• abiotické komponenty jako požáry, prosakující voda, vysychání a zamokřování
skýtají možnost doplnění nebo náhrady organismů v dekompozici a koloběhu
živin.
Rozkladem organické hmoty se uvolňuje energie, která může využíta buď rostlinami
nebo herbivory a rozkladači (energie nekoluje v ekosystému).
Naopak živiny mohou kolovat v ekosystému prostřednictvím biogeochemických
cyklů (zabudování do organismů a jejich zpětné uvolňování do systému), např. CO2
uvolněný dýchání v subsystémech může být opět asimilován při fotosyntéze.
Živiny jako N, P, S zabudované do organické hmoty (většinou během přímé
konzumace) jsou imobilizované. Do anorganické formy se vracejí mineralizací, tj.
katabolickou přeměnou komplexních chemikálií na prvky (živiny), za současného
uvolňování energie. Tyto transformace zprostředkovává především mikroflora.
Příklad potravních řetězců a potravní sítě
Skupiny živočichů západoevropského dubo-bukového lesa
Živočichové a jejich aktivita v lesním ekosystému jsou přímo ovlivněny sezónními
změnami klimatu (např. říje daňka skvrnitého, Dama dama, je stimulována krátkým
dnem). Obecně je však aktivita živočichů dána přístupností potravy, která sezónně
kolísá:
- např. herbivoři jako je mšice a zrnokazové přizpůsobují svoji potravní aktivitu na
dobu rašení listů, resp. zrálost semen,
- sýkora koňadra (Parus major) přizpůsobuje dobu krmení mláďat početnosti
výskytu housenek a jiných sezónních herbivorů,
- rozmnožovací aktivity zemních bezobratlých jsou korelovány jednak s teplotou a
délkou dne, jednak s rozkladem rostlinných zbytků,
- řada červů a mnohonožek se vyhýbá extrémnímu chladu a suchu zahrabáním se do
hlubších vrstev půdy,
- adaptace na sezónní změny klimatu jsou i migrace ptáků a savců,
- nepříznivé části roku překonávají savci hibernací, členovci diapauzou v různých
vývojových stupních.
Fig. 1.2 (Packham et al. pp. 9-11)
5