Lekce 5a (pdf)

5.1.2.4b. Vliv člověka na lesní ekosystémy
Dlouhodobě člověk ovlivňoval lesní krajinu zemědělskou výrobou na orné půdě
(mýcejí lesa), pastvou skotu, kácením dřeva, znečišťováním ovzdučí (=> klimatické
změny), dlouhodobými změnami v druhové skladbě lesa, fragmentací lesních porostů,
zavlékáním introdukovaných dřevin a herbivorů (zejména hmyzu) do lesních
ekosystémů, změnami požárových režimů.
Neolitický zemědělec (před 7 až 10 tisíci let v oblasti Předního východu a v 5.
tisíciletí př. n. l. v našich zemích; Beranová 1980) negativně ovlivňoval své okolí
nesrovnatelně méně než zemědělec v době kolem zlomu letopočtu a během dalšího
vývoje lidstva. Již s čímkoliv v minulosti nesrovnatelný je devastující vliv zemědělské
výroby druhé poloviny 20. století zejména s nástupem „zelené revoluce“na začátku
60. let (Miller 1994). Podstatou zelené revoluce bylo vypěstování vysoce
produktivních odrůd základních plodin, co nejvyšší používání umělých hnojiv,
různých pesticidů, podstatné rozšíření zavlažování zemědělských kultur nebo naopak
odvodňování rozsáhlých ploch zemědělsky dosud nevyužívaných. Výrazným
projevem zelené revoluce je např. zdvojnásobění celosvětové produkce obilnin za
posledních 40 let (Tilman et al. 2002).
Výsledkem současného přímého vlivu člověka na stanoviště je utužení půdy
(užívání těžké techniky jako traktorů, nákladních aut aj.) => např. na atlantickém
pobřeží US dochází vlivem svážení dřeva ke snížení infiltrace vody do půdy o 84% a
množství půdní porovitosti o 34%; zlepšení těchto vlastností by trvalo 40 let.
Během posledních 100 let začal člověk introdukovat různé dřeviny a s nimi i jejich
škůdce, např. v Severní Americe se vyskytuje 400 exotických druhů hmyzu a 20
houbových patogenů (Table 14.3, Barnes et al. pp. 359) (Liebhold et al. 1995).
Invazní proces je definován introdukcí druhu, jeho uchycením a šířením. Invazní
druhy vykazují vysokou reprodukční rychlost, široký rozsah hostitelů, tolerancí vůči
klimatickým extrémům, vysokou genetickou a fenotypickou plasticitou:
21