Lekce 5a (pdf)

Lýkožrout Scolytus scolytus (velký) nebo Scolytus multistriatus (malý)
Podkorní lýkožravý hmyz (mladí brouci) infikuje jilmy houbou Ophiostoma ulmi od
května:
- nosí na sobě lepkavé spory, které jsou produkovány houbou rozrůstající se v
podkorních chodbičkách vytvořených žírem larev a brouků,
- samička je schopna indikovat vůni jilmů (zejména oslabených a nemocných) na
vzdálenost až 5 km → nalétne na strom a začne produkovat agregačni feromon,
kterým láká další samičky k osídlení příslušného stromu → oplozené samičky se
zavrtávají pod kůru (preferují úžlabí velkých větví starých asi 4 roky) a žerou lýko
→ běl je infikována donesenými sporami houby. Podhoubí a spory ucpávají cévní
systém dřeviny a zamezují proudění vody → vadnutí a usychání listů → strom
hyne během 1-3 let,
- k úspěšné infekci stromů je třeba cca 1000 spor,
- brouci hodně spor ztrácejí při přelétávání mezi stromy, tzn. 60-90% brouků
zanechává pod kůrou stromů spory, ale pouze 10-50% brouků úspěšně infikuje
nějaký strom a pouze 3-5% chodbiček je zdrojem infekce stromu,
- větší infekční schopnost má Scolytus scolytus než Scolytus multistriatus =>
velikost brouka podmiňuje množství donesených spor.
Poprvé byla holandská nemoc jilmů (Dutch elm disease) indikována v Anglii (1927) a
studována v Holandsku. Způsobila rozsáhlý úhyn jilmů v Evropě, Severní Americe a
západní Asii. V šedesátých letech 20. století uhynulo ve Velké Britanii kolem 30
milionů jilmů.
Příklady z Evropy
Fig. 11.1. a Table 11.1.(Day & Leather 1997, pp. 178, 180)
17