Paleoekologická studie lokality u rybníka Černiš - Jihočeská univerzita

pravděpodobně nepřerušený vývoj počátku holocénu na lokalitě. Vrstvy v rozmezí 0–24 cm
jsou pravděpodobně středověkého/novověkého stáří a nasedájí na staroholocenní sedimenty.
Na geochemickou analýzu bylo odesláno 41 vzorků v rozmezí 0–180 cm, hodnoty vrstev
z báze (180–200 cm) nebyly měřeny z důvodu absence pylových zrn. Klastrovou analýzou
(Grimm 1975) byly podle podobnosti sousedních vzorků na základě vyskytujících se
druhů/pylových typů vyčleněny čtyři vegetační zóny - alleröd, mladší dryas a preboreál,
který byl rozdělen na dvě části, kvůli zřejmé změně vegetačního krytu.
V přibližné hloubce 172–176 cm bylo zachyceno ustanovení vegetačního krytu po ústupu
poslední doby ledové. Lokalitě dominovaly porosty ostřic spolu s trávami a některými
světlomilnými rostlinami. Zároveň narůstá podíl organické hmoty a obsah síry a železa
v sedimentu. Naměřené hodnoty prvků síry a železa pravděpodobně reflektují biogenně
vázané prvky. Sediment lze v této fázi charakterizovat jako úplně rozložený organický
materiál, který je načernalý a nevykazuje žádnou zjevnou strukturu. Proto není možné zjistit,
jestli se jednalo původně o limus, turfu či detritus (Birks 1980; Berglund 1986).
Na území po zlepšení klimatu expandují dřeviny, jimiž je borovice, bříza a vrba. U borovice
mohlo docházet při zastoupení pylových zrn kolem 20% v rozmezí 164–180 cm k transportu
pylových zrn z větší vzdálenosti (Ammann et al. 1994; Broström et al. 2008). Dřeviny se
rozšiřují (ca 160 cm) a jejich pylový spad převyšuje podíl vegetace bylinné. Prudký nárůst
pylových zrn borovice z ca 20% na ca 60% může dokládat její lokální expanzi a domimanci.
Vzhledem k časnému (podle hrubého odhadu v rozmezí 14 000 – 13 000 BC) navýšení
zastoupení pylových zrn na lokalitě Švarcenberk v Třeboňské pánvi se předpokládá o jejím
glaciálním refugiu v této sousední oblasti (Pokorný 2002).
Ochlazení po nástupu mladšího dryasu je na lokalitě spojeno s ústupem dřevin a navýšením
podílu druhů charakteristických pro otevřenou krajinu, jako jsou druhy rodu Artemisia,
zástupci pylového typu Thalictrum flavum nebo čeledi Chenopodiaceae (Latalowa
& Borowka 2006). Charakteristické je šíření jalovce a břízy trpasličí (Latalowa 2004), což
bylo zaznamenáno i na zkoumané lokalitě. Nicméně rozlišení pylových zrn břízy trpasličí od
ostatních je značně problematické (Birks 1968), její výskyt může být potvrzen jedině
makrozbytkovou analýzou. Bylo zaznamenáno snížení podílu organické hmoty v sedimentu
a došlo k nárůstu hodnot erozních indikátorů, kterými jsou draslík a hořčík (Mackereth 1965;
Last & Smol 2001).
31