Paleoekologická studie lokality u rybníka Černiš - Jihočeská univerzita

1.3.3 Nástup holocénu - preboreál:
Počátek holocénu je podle nejnovější kalibrace datován na 9500 let BC nebo 10000 let BP
konvenčně (Walanus & Nalepka 2010).
V preboreálu dochází k prudkému zlepšení klimatických podmínek. Ve všech nadmořských
výškách proto probíhá rychlé zalesňování, i když dřevinná skladba zůstává stejná jako na
konci glaciálu - v nížinách dominuje borovice, na horách naopak bříza. Ve středních
polohách se začíná šířit líska a smrk.
1.3.4 Boreál:
Boreální vývoj pokračuje v nastoleném trendu expanze lesa, na celé území začínají pronikat
druhy smíšených doubrav (jilm, dub, javor, jasan a lípa). V sušších a teplejších nížinách
převažují ostrůvky borovo-březových porostů, hory jsou kompletně zalesněné s velkým
podílem Corylus (Pokorný 2004).
Líska je považována za charakteristickou dřevinu tohoto období, což ale neplatí
obecně - například na Třeboňsku či Dokesku se téměř nevyskytuje (Jankovská 1997). Na
Dokesku byla během boreálu potvrzena dominance borovice (Pinus sylvestris). Lesní
ekosystém s touto dominantou vykazuje velmi stabilní charakter až dodnes (Novák et al.
2012). V horách (např. Svobodová et al. 2001, 2002) a ve vlhkých údolích (např. Jankovská
1980) se šíří smrk. Ten se na Šumavě v nižších nadmořských výškách objevil již v allerödu,
kam v tomto období přišel zřejmě migrační cestou z Karpat, později na naše území migroval
z Alp (Svobodová 2004).
S počátkem holocénu je spojené mezolitické osídlení. Podle dřívějších názorů neměli tito
lovci-sběrači na okolní přírodu větší vliv než jakákoli jiná „zvířata“ (např. Jankovská 1997).
Dnes je ale již dokázáno, že mezolitici vypalovali lesní porosty a podporovali šíření
nejrůznějších rostlin, které využívali pro svoji potřebu - pro představu například lísku či
kotvici plovoucí (Sádlo 2008; Kuneš et al 2007).
1.3.5 Střední holocén - atlantik:
Atlantik je obdobím tzv. klimatického optima a zároveň dobou, kdy se k nám dostává
neolitické zemědělství. Naše krajina měla v tomto údobí lesostepní charakter, území bylo
pokryto lesními porosty, v nejteplejších a nejsušších částech místy stále přetrvávaly stepi.
V průběhu atlantiku expandují lesy dále do neosídlených oblastí, oproti tomu v místech
s trvalým osídlením se tvoří sekundární bezlesí díky zakládání polí a pastvin (Ložek 2004).
6