Edukační význam evropské soustavy chráněných území ... - Theses

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
Pedagogická fakulta
Katedra biologie
Edukační význam evropské soustavy chráněných území Natura 2000
bakalářská práce
Autor: Ivana Prášilová
Vedoucí práce: Doc. Ing. Ivo Machar, Ph.D.
OLOMOUC 2012

Prohlašuji, ţe jsem zadanou bakalářskou práci řešila samostatně pod vedením
Doc. Ing. Ivo Machara, Ph.D. Všechny pouţité zdroje jsem uvedla v seznamu
literatury.
V Olomouci dne ………….. ..………………….
Podpis autorky

Děkuji Doc. Ing. Ivu Macharovi, Ph.D za odborné vedení práce, poskytování rad
a informačních materiálŧ. Svojí sestře Mgr. Janě Prášilové za pomoc s grafickou
úpravou práce.
Olomouc 2012

OBSAH
1. ÚVOD ............................................................................................................... 5
2. CÍLE PRÁCE .................................................................................................... 6
3. POUŽITÁ METODIKA ...................................................................................... 7
4. NATURA 2000 V EVROPĚ .............................................................................. 8
4.1. Natura 2000 ............................................................................................... 8
4.2. Legislativa soustavy Natura 2000 ............................................................ 10
4.3. Postup vytváření soustavy Natura 2000 v Evropě ................................... 11
4.4. Pomŧcky a prostředky pro vytváření soustavy Natura 2000 .................... 12
4.5. Databáze informací o ptačích oblastech a evropsky významných
lokalitách............................................................................................................ 13
5. NATURA 2000 V ČESKÉ REPUBLICE ......................................................... 15
5.1. Vývoj ochrany přírody v ČR ..................................................................... 15
5.2. Příprava a utváření soustavy Natura 2000 v ČR ...................................... 16
5.3. Popis vzniku soustavy Natura 2000 v ČR ................................................ 16
5.4. Rozdíl mezi soustavou Natura 2000 a chráněnými územími v ČR .......... 19
5.5. Současný stav soustavy Natura 2000 v ČR ............................................. 20
5.6. Proces EIA/SEA a ochrana biodiverzity v soustavě Natura 2000 a
hodnocení dopadu na ţivotní prostředí ............................................................. 22
6. EDUKAČNÍ VÝZNAM NATURA 2000 v ČR .................................................. 25
6.1. Výchova k ochraně přírody ...................................................................... 25
6.2. Ochrana přírody v Rámcovém Vzdělávacím programu............................ 26
6.3. Interpretace přírodního a kulturního dědictví ............................................ 28
7. NÁMĚTY NA EDUKAČNÍ VYUŽITÍ NATURA 2000 V ČR ............................. 31
7.1. Projekt „Za Naturou na túru“ .................................................................... 31
7.2. Terénní výukový program ........................................................................ 32
7.3. Vytváření výukového programu ............................................................... 33
8. VLASTNÍ VÝSLEDKY PRÁCE ...................................................................... 41
9. DISKUSE ........................................................................................................ 42
10. ZÁVĚR ........................................................................................................... 44
POUŽITÉ ZDROJE ............................................................................................... 45
PŘÍLOHY

1. ÚVOD
Na počátku druhé poloviny devadesátých let Česká republika vstoupila do
Evropské unie. Se vstupem souviselo i přizpŧsobení naší legislativy právním
předpisŧm unie a naplnění nových povinností a poţadavkŧ. Na základě těchto
faktŧ vzniká v České republice nová soustava chráněných území evropského
významu Natura 2000. Natura 2000 je soustava chráněných území, která
vytvářejí na své pŧdě podle jednotlivých principŧ všechny státy Evropské unie.
Cílem této soustavy je zabezpečit ochranu těch druhŧ ţivočichŧ, rostlin a typŧ
pŧvodních stanovišť, které jsou z evropského pohledu nejcennější, nejvíce
ohroţené, vzácné či omezené svým výskytem jen na určitou oblast (endemické)
(převzato: www.nature.cz). „Vytvoření soustavy Natura 2000 ukládají dva
nejdŧleţitější právní předpisy EU na ochranu přírody a to směrnice 2009/147/ES o
ochraně volně ţijících ptákŧ a směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních
stanovišť, volně ţijících ţivočichŧ a planě rostoucích rostlin“ (Roth P., 2003).
„V hodinách přírodopisu v rámci druhové a územní ochrany se ţáci o
soustavě Natura 2000 dozvídají obecné informace, jako například co je to Natura
2000, jaký je její účel a k čemu slouţí, na jaké dvě významné kategorie se dělí,
kdy a kým byla vytvořena, za jakým účelem, jaké zákony ji upravují, jaké má
rozšíření a kde mohou lokality ve svém regionu najít“ (Smrtová E., Kaţmiersky T.,
2005). Informace a podklady mŧţeme najít v literatuře nebo na www stránkách
(např. www.natura2000.cz, www.zanaturou.cz aj.).
Lokality soustavy Natura 2000 jsou rozšířeny po celé České republice a pro lepší
představu mohou některou lokalitu přímo učitelé se svými ţáky navštívit. „Na
významných územích existuje spousta naučných tabulí, které však nejsou pro
ţáka nijak lákavé. Informací na panelech je mnoho, málokterý ţák si je pozorně
přečte“ (Braniš M., 1997). Proto je třeba hledat nové metody a zpŧsoby její
prezentace ţákŧm. „Do výuky by měly být podstatně více zařazovány praktické
činnosti. Mělo by v ní být dostatek příleţitostí jak uplatnit zkušenosti z běţného
ţivota a ze světa práce“ (Bílek M., Rychtera J., Slabý A., 2008). K vytvoření těchto
dovedností nám napomohou mezipředmětová témata z rámcového vzdělávacího
programu.
5

2. CÍLE PRÁCE
Cíle bakalářské práce lze shrnout do tří bodŧ:
1. Provedení teoretického rozboru problematiky evropské soustavy Natura 2000
na základě studia odborné literatury.
2. Studium potenciálu Natura 2000 v rámcovém vzdělávacím programu pro
základní školy.
3. Hledání námětŧ na edukační vyuţití lokalit soustavy Natura 2000
v pedagogické praxi pro základní školy.
6

3. POUŽITÁ METODIKA
Bakalářská práce je vedena na teoretické úrovni. V první části práce byla
provedena literární rešerše, ve které byla hledána definice a základní termíny
týkající se problematiky evropské soustavy Natura 2000. Pozornost byla rovněţ
věnována vzniku Natury 2000 v ČR, umístění lokalit volně ţijících ptákŧ a
evropsky významných lokalit v ČR, jejich současnému stavu a posuzování vlivŧ na
ţivotní prostředí.
V druhé části práce byla provedena nekvantitativní obsahová analýza
Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. Dále byly hledány
náměty na edukační vyuţití lokalit Natura 2000 v pedagogické praxi pro základní
školy.
Soustavu chráněných území Natura 2000 mŧţeme na základních školách
uplatnit v doplňujících vzdělávacích oborech RVP „Environmentální výchova“ či ve
vzdělávací oblasti „Člověk a příroda“. Zkoumány byly nejvhodnější zpŧsoby
prezentace soustavy pro veřejnost. Nejvhodnějším zpŧsobem pro prezentování
soustavy Natura 2000 se jeví forma výukového terénního programu. Třetí část
práce se proto zaměřuje na tvorbu výukového terénního programu a jeho
metodiku (náleţitosti programu, bezpečnost při hrách, technické pomŧcky aj.).
7

4. NATURA 2000 V EVROPĚ
4.1. NATURA 2000
„Natura 2000 je soustava chráněných území, které vytvářejí na svém území
podle jednotlivých principŧ všechny státy Evropské unie“ (převzato: www.mzp.cz).
Jejím cílem je zachování biologické rozmanitosti prostřednictvím ochrany nejvíce
ohroţených druhŧ rostlin, ţivočichŧ a typŧ přírodních stanovišť, které jsou
významné z pohledu celé Evropy.
Obrázek 1 Logo soustavy Natura 2000 (převzato z: www.natura2000.cz)
Soustava Natura 2000 je vytvářena dvěma typy území:
1. Ptačí oblasti (PO)
Ptačí oblasti jsou území, která jsou vyhlášena pro ochranu druhŧ ptactva
vyjmenovaných ve Směrnici 79/409/EHS o ochraně volně ţijících ptákŧ. Členské
státy EU mají svobodnou volbu při výběru nejvhodnějších míst. Jediné čím jsou
limitovány, je nutnost platných ornitologických kritérií. Některé ptačí oblasti chrání
lesní nebo luční druhy ptákŧ, další jsou pro vodní ptáky a jiné jsou kombinované.
Ptačí oblasti nejsou přísnými rezervacemi, kde by bylo zakázáno lidské
hospodaření. V ptačích oblastech není hospodaření vyloučeno, někde je omezené
(hlavně v době hnízdění), ale naopak mŧţe být nutné (např. kosení na loukách).
Směrnice 79/409/EHS o ochraně volně ţijících ptákŧ má 19 článkŧ a 5
příloh. V prvních třech článcích je ustanoveno chránit všechny druhy ptákŧ včetně
jejich hnízd a to i prázdných, dočteme se zde i o pŧsobnosti směrnice, o výčtu
opatření obecně nutných k zabezpečení jejich cílŧ. Mezi klíčové články patří
8

článek 4, kterým se zavádí povinnost klasifikovat tzv. území zvláštní ochrany pro
celkem 181 druhŧ a poddruhŧ ptákŧ, pro pravidelně se vyskytující taţné druhy.
Jejich výčet najdeme v příloze I. Chráněná jsou touto směrnicí zejména místa
rozmnoţování, pelichání a přezimování a místa zastávek na tahových trasách
ptákŧ. Články 5 - 8 uvádějí pravidla ochrany ptákŧ, jejich uvádění na trh a lov,
zakázané prostředky a zpŧsoby lovu. Článek 9 pojednává o odchylkách
z ustanovení celé směrnice. Články 10 - 11 se týkají výzkumu a vysazování ptákŧ
do volné přírody. Články 12 - 17 poskytují pokyny technického a právního
charakteru. Články 18 - 19 se věnují transpozici směrnice a její určení. V příloze II
najdeme seznam druhŧ a poddruhŧ ptákŧ, jeţ mohou být za určitých podmínek
loveny. V příloze III se dočteme o druzích, které lze uvádět za určitých podmínek
na trh. Příloha IV specifikuje seznam zakázaných zařízení, mechanizmŧ
a dopravních prostředkŧ, jeţ nelze pouţít k lovu. A nakonec příloha V obsahuje
seznam výzkumných a monitorovaných činností, na něţ se členské státy podle
směrnice mají přednostně zaměřit. Směrnice byla postupem času několikrát
novelizována (81/854/EHS, 91/244/EHS, 94/24/ES a 97/49/ES).
2. Evropsky významné lokality (EVL)
Evropsky významné lokality mají za úkol chránit velké mnoţství rŧzných
druhŧ ţivočichŧ, rostlin a hlavně tzv. typy přírodních stanovišť, jejichţ seznamy
jsou uvedeny ve Směrnici 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně
ţijících ţivočichŧ a planě rostoucích rostlin. Cíle ochrany jsou podobné jako u
ptačích oblastí. Počet evropsky významných lokalit převyšuje počet ptačích
oblastí.
Směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně ţijících
ţivočichŧ a planě rostoucích rostlin byla přijata v roce 1992 a je tvořena 24 články
seskupených do kapitol a 6 příloh. První kapitola tvořená článkem 1 a 2 popisuje
cíl směrnice („Přispívat k zabezpečení biologické rozmanitosti prostřednictvím
ochrany přírodních stanovišť a volně ţijící fauny a flory na evropském území
členských státŧ, na něţ se vztahuje smlouva“). Další kapitoly uvádějí hlavní
specifické poţadavky. Články 3 - 11 spadají pod kapitolu „Ochrana přírodních
stanovišť a druhŧ“, která popisuje nejrozsáhlejší úkol směrnice a to vytvoření
9

a aktivní ochranu soustavy lokalit. Články 12 - 16 tvoří kapitolu „Druhová ochrana“.
Článek 17 popisuje podávání zpráv komisy. Následující články 18 - 24 jsou
především technického charakteru a popisují mimo jiné i transpoziční povinnosti.
Příloha I přináší přehled tzv. typŧ přírodních stanovišť v zájmu Společenství, tyto
oblasti vyţadují zvláštní oblast ochrany. Příloha II pojímá přehled druhŧ ţivočichŧ
a rostlin v zájmu Společenství, jejíţ ochrana uplatňuje nárok vyhlášení zvláštních
území ochrany přírody. Příloha III popisuje kritéria pro výběr lokalit podle
předcházejících dvou příloh. V příloze IV jsou vyjmenovány druhy v zájmu
Společenství, vyţadující přísnou ochranu. V příloze V najdeme druhy, jejichţ
odchyt, odebírání z volné přírody a vyuţívání mŧţe být předmětem určitých
opatření na jejich obhospodařování. Poslední VI příloha obsahuje přehled
zakázaných metod, prostředkŧ odchytu a zabíjení, a dopravní prostředky
zakázané pouţívat uvnitř lokality.
4.2. LEGISLATIVA SOUSTAVY NATURA 2000
„Evropská společenství (ES) mají vlastní vnitřní vztahy upraveny
legislativou dvojího typy – primární a sekundární (odvozenou). Primární
legislativou jsou tzv. smlouvy, které poskytují základní legislativní rámec. Ten je
potom rozveden legislativou sekundární – odvozenou“ (Smrtová E., Kaţmiersky
T., 2005).
Rozeznáváme čtyři typy sekundární legislativy:
A) Nařízení
- Stávají se, po přijetí do EU, součástí právního řádu všech členských státu
EU.
- Zavazují právnické i fyzické osoby k jejímu plnění.
- Fungují na stejném základě jako naše zákony.
B) Směrnice
- Předpisy závazné pro členské státy EU (neplatí pro fyzické a právnické
osoby dané země), které musí být začleněny do jejich právního řádu.
C) Rozhodnutí
- Prováděcí předpisy technického a organizačního charakteru.
D) Doporučení a stanoviska
10

- Nezávazné předpisy doporučujícího charakteru.
Na základě plnění sekundární legislativy, přesněji Směrnice, kdy musí být
předpisy EU začleněny do právního řádu dané země, vznikla kaţdému členskému
státu povinnost vytvořit soustavu chráněných území evropského charakteru
Natura 2000. Soustava Natura 2000 se postupně vytváří ve všech členských
státech Evropské Unie.
4.3. POSTUP VYTVÁŘENÍ SOUSTAVY NATURA 2000 V EVROPĚ
„Při vytváření soustavy Natura 2000 bylo prvotním úkolem kaţdé členské
země zhodnotit výskyt stanovených druhŧ a typŧ stanovišť na národní úrovni a na
tomto základě navrhnout národní seznam lokalit. Lokality byly vybírány podle
několika kritérií:
rozloha území,
stupeň zachování struktury stanoviště,
celkový význam lokality pro ochranu typu přírodního stanoviště.
Chráněné druhy byly identifikovány na základě:
početnosti druhu,
hustoty a míry izolovanosti populace,
celkového přínosu lokality k ochraně druhu.
Tyto národní seznamy ohroţených druhŧ a stanovišť byly posuzovány evropskou
komisí s ohledem na jejich relativní hodnotu na národní úrovni, celkovou rozlohu,
biogeografický kontext a význam pro migrační trasy ohroţených druhŧ. Schválené
evropské seznamy lokalit členské státy vyhlašují prostřednictvím své národní
legislativy jako ptačí oblasti či evropsky významné lokality a připravují plány péče
a obnovy, které by měli zajistit uchování hodnoty lokalit z hlediska nárokŧ ochrany
přírody“ (Richard B. a kol., 2011). Obrázek 1 zachycuje postup při vytváření
soustavy Natura 2000.
Kaţdý stát však má k soustavě jiné stanovisko a přikládá k jejímu
vybudování rŧznou váhu dŧleţitosti. Některé státy pracují na vytvoření intenzivně
11

například Belgie, Nizozemí, Dánsko a jiné ve své práci zaostávají například
Rumunskou či Bulharsko.
Obrázek 2 Postup při vytváření soustavy Natura 2000 (převzato z: Richard B. a kol., 2011)
4.4. POMŦCKY A PROSTŘEDKY PRO VYTVÁŘENÍ SOUSTAVY
NATURA 2000
Aby celá soustava plnila předem stanovené cíle, mezi které především patří
zachování a případně zlepšování lokalit a území, je třeba o ně vhodným
zpŧsobem pečovat. Proto byly vytvořeny příručky, které se zabývají ochranářským
managementem v evropsky významných lokalitách, např.:
publikace „Pravidla hospodaření pro typy lesních přírodních
stanovišť v evropsky významných lokalitách soustavy Natura
2000“,
publikace „Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura
2000“ (příručka která se zabývá zásadami péče o stanoviště evropsky
významných druhŧ volně ţijících ţivočichŧ a planě rostoucích rostlin),
kniha „Zásady managementu stanovišť druhů v evropsky
významných lokalitách soustavy Natura 2000“. V knize mŧţeme
nalézt informace o ţivočiších a rostlinách, které do chráněné soustavy
Natura 2000 patří. U kaţdého druhu se dozvíme údaje o jeho areálu,
charakteru v ČR, nejvýznamnější informace o biologii a ekologii
a zjistíme příčiny jeho ohroţení. Také se dozvíme o faktorech, které
mohou negativně ovlivnit populaci druhu na EVL. Oddíl management
lokalit udává aktivní opatření, jak nejvíce druhu pomoci v jeho výskytu
nebo si zde přečteme moţné problémy vzniklé v souvislosti s výskytem
druhu.
12

Všechny vydané publikace jsou dŧleţitými podklady pro splnění vytyčených cílŧ
Natura 2000, jako podklad k přípravě plánŧ v péči o EVL, jsou odbornými
doporučeními pro péči o stanoviště vybraných druhŧ v evropsky významných
lokalitách. Zásady ochranářského managementu stanovišť byly vytvořeny pro
všechny druhy, které je třeba chránit pomocí soustavy Natura 2000. Celkem jsou
vytvořeny pro 103 taxony (63 ţivočišných a 40 rostlinných druhŧ). Mezi autory
publikací patří skupiny pracovníkŧ ze Státní ochrany přírody, lidé pracující
v lesnictví, pracovníci muzeí, akademických pracovišť i nevládních organizací. Na
péči o ohroţené druhy mají přičinění orgány a organizace ochrany přírody či
subjekty hospodařící v krajině, pro ně mŧţe být příručka přínosná, ale také pro
zemědělce, lesníky, fyzické osoby, firmy provádějící ochranářské zásady a
oprávnění v EVL.
Stanoviště druhŧ v evropsky významných lokalitách se nacházejí z velké
části na nestátních pozemcích a mohou se tak objevovat problémy při uplatňování
nezbytných managementových opatření.
4.5. DATABÁZE INFORMACÍ O PTAČÍCH OBLASTECH A
EVROPSKY VÝZNAMNÝCH LOKALITÁCH
Mezi fáze projektu Natura 2000 patří i poskytování informací o všech
ptačích oblastech i lokalitách v šestiletých intervalech. Aby byl zajištěn úspěšný
chod soustavy Natura 2000, musí být poskytovány informace, které pomohou
k lepší informovanosti o lokalitách nejen pro Evropskou komisi, ale i pro ostatní
členské státy. Všechny informace o ptácích a o stanovištích se zapisují do SDF
formuláře (Standard Data Form) společného pro obě směrnice. Formuláře
obsahují například informace o názvu lokality, zeměpisnou polohu, rozlohu, typ
lokality, datum aktualizace, ekologické informace aj. Formulář má podobu
databáze v Accessu.
Hlavní cíle databáze:
1) Poskytovat informace, které komise Partnerských spoluprácí pouţije ke
koordinovaným opatřením na vytvoření souvislé sítě Natura 2000. Získané
13

informace v prŧběhu času vyhodnocuje z hlediska ochrany stanovišť
chráněných druhŧ.
2) Poskytovat informace, z kterých mŧţe Komise těţit při rozhodovacích
procesech tak, aby bylo zajištěno zohlednění Natury 2000 s ohledem na
ostatní oblasti a odvětví činnosti Komise.
3) Napomáhat Komisi a příslušným výborŧm při výběru akcí pro podporu
v rámci nástroje LIFE a ostatních finančních nástrojŧ.
4) Vytvořit smysluplné informace o stanovištích a ptačích oblastech pro ostatní
členské státy.
14

5. NATURA 2000 V ČESKÉ REPUBLICE
5.1. VÝVOJ OCHRANY PŘÍRODY V ČR
Dle písemných pramenŧ lze rok 1838 povaţovat za začátek moderní
ochrany přírody v ČR. Od tohoto roku začaly vznikat na území ČR rozsáhlé parky,
které se staly pro mnoho ţivočichŧ a rostlin novými biotopy. Ochrana přírody se
ale vyvíjela pomalu.
Od první poloviny 20. století začaly vznikat první přírodní rezervace.
V druhé polovině 20 století byla rozpoznána nutnost ochrany stanovišť
chráněných druhŧ. Zvláště po 2. světové válce, kdy se radikálně zhoršilo ţivotní
prostředí, bylo třeba učinit další kroky k ochraně území a ţivočišných druhŧ:
Roku 1955 vznikly první chráněné krajinné oblasti.
Následoval první zákon o státní ochraně přírody (č.40/1956 Sb.),
který byl pomyslným startem pro vznik velkoplošných i maloplošných
chráněných území.
Vznikl seznam chráněných druhŧ rostlin a ţivočichŧ.
V roce 1965 byl vyhlášen první národní park – Krkonoše.
Rozvíjí se nová biologická věda – ekologie a s ní se prosazuje snaha
chránit ekosystémy.
V roce 1979 byl zaloţen první Český svaz ochranářŧ přírody.
Roku 1991 vznikl národní park Šumava a Podyjí a pět chráněných
krajinných oblastí.
Rok 1992 byl bohatý na nové vyhlášky. Vznikl například Zákon o
ochraně přírody a krajiny (č 114/1992 sb.), vyhláška č. 395/1992
ustanovující druhovou ochranu a stupeň ohroţení chráněných druhŧ.
Ve státní správě získala ochrana přírody samostatné odvětví, vznikl
systém kategorií, tzv. zvláštně chráněných území.
Zavádí se obecná ochrana přírody a krajiny.
Ochrana přírody se dostává i do osnov škol.
15

5.2. PŘÍPRAVA A UTVÁŘENÍ SOUSTAVY NATURA 2000 V ČR
Dne 1. května 2004 se stala Česká republika členským státem Evropské
unie. Se vstupem souvisejí i plnění a přizpŧsobení se právním předpisŧm
Evropské unie. Jeden ze čtyř okruhŧ sekundární legislativy upravených právem
evropského společenství ukládá členským státŧm druhovu i územní ochranu, jejíţ
povinnost je zavedena ve směrnicích 79/409/EHS o ptácích a 92/46/EHS o
stanovištích. Evropská směrnice poţaduje vytvořit kvalitně novou soustavu
chráněných území evropského významu, zvanou Natura 2000.
Z výše uvedených dŧvodŧ v roce 2004 byla přijata novela zákona, která
zavedla do legislativy ČR ochranu v rámci soustavy Natura 2000. Česká republika
implementovala směrnici o ochraně volně ţijících ptácích (2009/147 ES) a
směrnici o ochraně přírodních stanovišť, volně ţijících ţivočichŧ a planě
rostoucích rostlin (92/43 EHS) do Zákona O ochraně přírody a krajiny (114/92
Sb.). Za přípravu soustavy Natura 2000 zodpovídá v České republice Ministerstvo
ţivotního prostředí (MŢP) v Praze. Odborné podklady pro navrhování jednotlivých
lokalit připravuje Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky (AOPK ČR)
v Praze prostřednictvím svých regionálních středisek. Na přípravě soustavy se
také podílejí jednotlivé správy chráněných krajinných oblastí a národních parkŧ.
5.3. POPIS VZNIKU SOUSTAVY NATURA 2000 V ČR
Vznik soustavy Natura 2000 v České republice lze vidět na obrázku 2
Schéma vytváření soustavy Natura 2000 a mŧţeme jej shrnout do pěti
následujících bodŧ:
1. Mapování druhŧ rostlin, ptákŧ, ţivočichŧ a typŧ přírodních stanovišť.
2. Příprava odborných návrhŧ typŧ území.
3. Předjednání záměrŧ s vlastníky lokalit.
4. Vznik národních seznamŧ obsahujících návrhy lokalit.
5. Vyhlášení národních území.
16

Mapování druhŧ rostlin, ptákŧ, ţivočichŧ a typŧ přírodních stanovišť
První fází utváření soustavy Natura 2000 v České republice je mapování
druhŧ rostlin, ptákŧ, ţivočichŧ a typŧ přírodních stanovišť. Tuto povinnost nám
udává směrnice o stanovištích a směrnice o ptácích, která poţaduje zajištění
ochrany nejvýznamnějším místŧm pro zachování druhŧ a biotopŧ na základě
vědeckých poznatkŧ, aby mohla být zachována biologická rozmanitost. Na našem
území se vyskytuje 46 druhŧ ptákŧ, 40 druhŧ rostlin, 75 druhŧ ţivočichŧ a 58 typŧ
přírodních stanovišť. Všechny tyto druhy se začaly od roku 2000 mapovat,
zkoumalo se celkové rozšíření ptákŧ a jejich početnost na lokalitách, u lokalit se
zjišťovala rozloha, reprezentativnost (typičnost) a zachovalost. Toto mapování
zajišťovalo mnoho přírodovědných odborníkŧ z univerzit, ústavŧ Akademie věd
ČR, správ chráněných krajinných oblastí a národních parkŧ, resortních organizací
Ministerstva zemědělství a Ministerstva obrany. Po získání všech poznatkŧ je
teprve moţné navrhnout lokality soustavy natura 2000.
Příprava odborných návrhŧ typŧ území
Lokality soustavy Natura 2000 byly dále navrhovány a posléze vyhlašovány
dvěma na sobě nezávislými postupy. Prvním z nich bylo navrhování oblastí
ochrany ptactva, ostatní území byla doporučována podle směrnice o stanovištích.
Nejvíce vědeckých poznatkŧ existuje o ptačích druzích, a proto bylo moţné
navrhnout nejvýznamnější území pro jejich ochranu jiţ v roce 2002. Na základě
spolupráce Agentury ochrany přírody a krajiny ČR s Českou společností
ornitologickou a dalšími odborníky vznikl návrh 41 oblastí, které by měly zajišťovat
ochranu nejohroţenějších druhŧ ptákŧ.
Odborníky bylo rovněţ mapováno mnoho území, která měla potenciál se
mezi lokality Natura 2000 dostat, ale jen některá z nich byla navrţena mezi území
soustavy Natura 2000. Obrovská suma výsledkŧ byla postupně zpracována do
digitální podoby a vyhodnocována podle odborných hledisek. Navrhnuta byla jen
ta území, která splňovala velmi náročná kritéria, proto bylo třeba počkat
s navrţením aţ do úplného konce mapování.
17

Předjednání záměrŧ s vlastníky lokalit
Před tím, neţ bylo moţné území navrhnout jako lokality podle směrnice o
ptácích a stanovištích, musel být tento záměr předjednán s vlastníky a uţivateli
pozemkŧ a s dalšími místně významnými osobami a organizacemi. Cílem tohoto
předjednání bylo informovat o navrhovaných lokalitách soustavy Natura 2000 a
společně najít přijatelné řešení pro vlastníky a uţivatele pozemkŧ a ochranu
přírody zvláště ve vztahu k péči a hospodaření v konkrétních územích. Od
vlastníkŧ a uţivatelŧ bylo zjištěno, jaké jsou jejich zájmy v daném území, jakým
zpŧsobem a za jakých podmínek by byli ochotni spolupracovat na zajištění péče o
konkrétní lokalitu.
Vznik národních seznamŧ obsahujících návrhy lokalit
Národní evropský seznam vznikl pouze pro evropsky významné lokality
podle směrnice o stanovištích. Zákon o ptácích neurčuje navrhování národních
seznamŧ. Po jednání s vlastníky pozemkŧ významných lokalit byly odborné
návrhy lokalit projednány i s ostatními ministerstvy. Po tomto kroku vznikly národní
seznamy, které obsahovaly navrţené lokality podle směrnice o stanovištích spolu
se základními údaji o kaţdé lokalitě. Národní seznamy byly roku 2004 zaslány
Evropské komisi, ta potom dle předloţených údajŧ zkoumala ve spolupráci
s najatými odborníky, zda lokality uvedené v národním seznamu dostatečně
ochrání uvedené druhy rostlin, ţivočichŧ a biotopy. V roce 2005 vznikly evropské
seznamy – seznam lokalit významných pro Evropská společenství schválený
Evropskou komisí.
Vyhlášení národních území
Návrhy území podle směrnice o ptácích neprochází schvalováním Evropské
komise. Oblasti ochrany ptactva byly vyhlášeny podle novelizovaného Zákona o
ochraně přírody a krajiny. Lokality, které byly zařazeny do evropského seznamu,
vyhlásila Česká republika na území ČR. Po vyhlášení se lokality evropského
seznamu i oblasti ochrany ptactva staly součástí soustavy Natura 2000.
18

Obrázek 3 Schéma vytváření soustavy Natura 2000 v ČR (převzato z: Pokorný, Smrtová,
Kaţmierski, 2003)
5.4. ROZDÍL MEZI SOUSTAVOU NATURA 2000 A CHRÁNĚNÝMI
ÚZEMÍMI V ČR
Soustava Natura 2000 se liší od chráněných území v ČR především
výběrem chráněných fenoménŧ a vymezením území výhradně podle vědeckých
údajŧ. Soustava Natura 2000 chrání mj. i vybrané druhy ţivočichŧ a rostlin stejně
jako chráněná území v ČR. Výběr druhŧ ţivočichŧ a rostlin, které by měly být
19

soustavou Natura 2000 chráněny musí spadat do měřítka celé Evropské Unie. U
ochrany přírody v ČR jde pouze o měřítko ochrany v ČR.
Některé druhy rostlin a ţivočichŧ jsou chráněny národní legislativou, jiné
však nepodléhají naší zákonné ochraně, protoţe jsou na našem území poměrně
hojně a široce rozšířeny. Díky soustavě Natura 2000 začínáme s ochranou
některých druhŧ u nás hojnějších (např. Ťuhýk obecný), z nichţ některé nebyly
doposud ani chráněné (např. Datel, Lejsek bělokrký aj.). Z hlediska celé Evropy
jsou to však druhy vzácné a my jim nyní vytváříme podmínky pro účinnější
celoevropskou ochranu. A zase naopak: mnohé naše vzácné druhy jsou v Evropě
běţnější (např. Ostříţ lesní), proto nejsou zařazeny mezi „naturové“.
Natura 2000 chrání na rozdíl od chráněných území v ČR (které chrání jen
druhy) i vybraná přírodní stanoviště. Natura 2000 vybírá cíleně uvedené chráněné
fenomény podle předem daných odborných pravidel, stanovených směrnicí o
stanovištích. Ta stanovuje, ţe by měla být navrhována pouze nejcennější území
s výskytem nejpočetnějších populací vybraných chráněných druhŧ a
nejzachovalejších přírodních stanovišť, coţ musí být doloţeno vědeckými
poznatky. Ochrana přírody v ČR chrání druhy podle obecného povědomí o kvalitě
území či hrozícího stavebního záměru, a teprve zpětně jsou zjišťovány podrobně
jejich přírodní hodnoty.
5.5. SOUČASNÝ STAV SOUSTAVY NATURA 2000 V ČR
Soustava chráněných území Natura 2000 zaujímá v České Republice
11 059 km 2 , zde jsou zahrnuty ptačí oblasti i evropsky významné lokality.
Ptačí oblasti
Ptačí oblasti jsou v České republice vyhlášeny pro ochranu 47 druhŧ volně
ţijících ptákŧ. Celkem 41 ptačích oblastí (viz obrázek 4) pokrývá 9 % rozlohy ČR.
Zaujímají rozlohu 7 034 km 2 . Ptačí oblasti mají většinou větší rozlohu neţ
evropsky významné lokality, ale předmětem ochrany jsou pouze dva druhy ptákŧ
v jedné lokalitě.
20

Obrázek 4 Mapa ptačích oblastí v České Republice (převzato z: http://www.nature.cz/)
Evropsky významné lokality
Evropsky významné lokality chrání v České republice 40 druhŧ rostlin, 65
druhŧ ţivočichŧ a 61 typŧ přírodních stanovišť (celkem tedy 105 předmětŧ
ochrany). Evropsky významné lokality se prostírají na 10% rozlohy České
republiky a zaujímají rozlohu 7 854 km 2 . Je jich celkem 1 082 (viz obrázek 5).
Většina evropsky významných lokalit nepřesahuje plochu 1 km 2 . Pouze 22
evropsky významných lokalit mají rozlohu větší neţ 50 km 2 . V porovnání
s lokalitami na území jiných evropských státŧ mŧţeme evropsky významné lokality
vytvářené v ČR řadit mezi menší. Evropsky významné lokality chrání jednotlivé
druhy nebo i desítky druhŧ. Téměř 600 lokalit je vyhlášeno pro jediný předmět
ochrany.
21

Obrázek 5 Mapa evropsky významných lokalit v České Republice (převzato z:
http://www.nature.cz/)
5.6. PROCES EIA/SEA A OCHRANA BIODIVERZITY V
SOUSTAVĚ NATURA 2000 A HODNOCENÍ DOPADU NA ŢIVOTNÍ
PROSTŘEDÍ
Posuzování vlivŧ na ţivotní prostředí se v současné době provádí
procesem EIA (posuzování záměrŧ) a procesem SEA (posuzování koncepcí).
„Tyto procesy jsou upraveny zákonem č. 100/2001 Sb. o posuzování vlivŧ na
ţivotní prostředí a o změně některých souvisejících zákonŧ (zákon o posuzování
vlivŧ na ţivotní prostředí)“ (Ministerstvo ţivotního prostředí, 2011).
EIA (z anglického Environmental Impact Assessment, česky potom
Vyhodnocování vlivŧ na ţivotní prostředí), je označení pro proces, jehoţ cílem je
získat představu o výsledném vlivu stavby na ţivotní prostředí a vyhodnocení, zda
je z tohoto ohledu vhodné ji provádět, resp. za jakých podmínek je realizace
akceptovatelná. Projekty, které jsou v procesu EIA posuzovány, jsou například
stavby, komunikace, výrobní haly, těţby nerostných surovin a provozy. Proces EIA
probíhá dříve, neţ jsou záměry povoleny a neţ se započne s jejich vlastním
22

uskutečněním. Bez závěru EIA nesmí povolující úřad rozhodnout o svolení
záměru.
SEA (z anglického Strategic Environmental Assessment) je proces
posuzování vlivŧ koncepcí a územně plánovacích dokumentací za ţivotní
prostředí. V rámci procesu SEA jsou posuzovány koncepce uvedené v § 3 pism.
b) zákona č. 100/2001 Sb. rozumí strategie, politiky, plány a programy zpracované
nebo zadané orgánem veřejné správy a následně orgánem veřejné správy
schválené nebo ke schválení předkládané. Ve vztahu k posuzování vlivŧ se dále
podle § 10a zákonu uvedeného výše rozlišují koncepce posuzované a koncepce,
o jejichţ posuzování se rozhoduje ve zjišťovacím řízení. Proces SEA provádí
posuzování koncepcí na úrovni celostátní, regionální a místní.
Čeho chce proces EIA a SEA dosáhnout:
zjistit, popsat a vyhodnotit předpokládané vlivy připravovaných záměrŧ a
koncepcí na ţivotní prostředí,
zmírnit nepřizpŧsobivé vlivy realizace hodnoceného záměru na ţivotní
prostředí,
pro dobře provedenou EIA a SEA je nezbytné zohlednit stanoviska a
připomínky od dalších účastníkŧ procesu posuzování vlivŧ na ţivotní
prostředí,
na základě expertního přístupu vyjasnit otázky „slučitelnosti“ záměrŧ
s poţadavky ochrany ţivotního prostředí a jeho sloţek, poţadavky ochrany
veřejného zdraví a poţadavky na racionální vyuţití území.
Natura 2000 ve vztahu k zákonu č. 100/2001 Sb.
Od roku 2004 je zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve
znění zákona č. 218/2004 Sb. (§ 45i) stanovena povinnost posuzovat záměry také
z hlediska hodnocení dopadŧ na lokality soustavy Natura 2000. Při hodnocení
vlivŧ záměru na lokality soustavy Natura 2000 se postupuje podle zákona o EIA,
pokud § 45i zákona 114/1992 o ochraně přírody a krajiny nestanoví jiný postup.
Prŧběh posuzování je takový, ţe předkladatel záměru, který mŧţe mít vliv na
území soustavy Natura 2000 musí návrh předloţit orgánu ochrany přírody (dále
také orgán ochrany přírody) ke stanovisku – tj. k určení, zda záměr mŧţe mít
samostatně nebo ve spojení s jinými významný vliv na toto území a zda je tedy
23

nutné tento vliv posoudit. Stanovisko vydává orgán ochrany přírody, v jehoţ území
pŧsobnosti má být záměr realizován. K předloţení záměru orgánu ochrany přírody
mŧţe investora vyzvat také příslušný úřad. Orgán ochrany přírody vydá
stanovisko, zda záměr mŧţe či nemŧţe mít na území Natury 2000 vliv do 15 dnŧ
ode dne doručení ţádosti. Vliv na lokality soustavy Natura 2000 se posuzuje vţdy,
kdyţ orgán ochrany přírody významný vliv nevyloučí. Posuzování vlivŧ na lokality
soustavy Natura 2000 probíhá současně a ve stejných krocích jak proces EIA.
Příslušný úřad posílá dokumenty vzniklé v rámci procesu, ve kterých jsou
zpracovány také podrobnosti k vlivu na území Natura 2000 navíc také dotčených
orgánŧm ochrany přírody. Závěrečné stanovisko obsahuje vyhodnocení vlivŧ na
části soustavy Natura 2000 podle zákona o ochraně přírody a krajiny.
24

6. EDUKAČNÍ VÝZNAM NATURA 2000 V ČR
6.1. VÝCHOVA K OCHRANĚ PŘÍRODY
Získat informace o ochraně biodiverzity místního charakteru, které bychom
mohli vyuţít například k praktické výuce přírodopisu je v podstatě nemoţné.
Informace mezinárodního charakteru lze získat jednoduchým zpŧsobem (např. z
internetu nebo ze sdělovacích prostředkŧ), ale často nejsou pro učitele příhodné,
protoţe bezprostředně nesouvisejí s místem jejich pŧsobnosti. Velkým přínosem
k této problematice by bylo, kdyby ochranářští biologové psali více odborných
článkŧ zaměřujících se na lokální problematiku ochrany přírody. Pro učitele by
bylo mnohem snadnější s informacemi pracovat a přetvářet je jako učební
pomŧcky pro ţáky do výuky.
Nejvhodnější zpŧsob, jak předávat ţákŧm sdělení o biologii ochrany
přírody je v jejich zapojení do ochranářských projektŧ, protoţe nejvíce zkušeností
a dovedností získají ţáci prostřednictvím aktivit. Díky praktickým činnostem si ţáci
mohou utvořit vlastní názor a postoj k danému tématu. Největší pozornost
zaměřují ochranářští biologové na ţáky základních škol. Například projekt Green
Rivers Environmental Education Network (GREEN) umoţnil dětem z evropských
zemí naučit se prakticky poznávat problémy spojené se znečištěním ţivotního
prostředí, získávat informace o moţnostech ochrany prostředí a podělit se o
získané údaje na internetu s veřejností (www.earthforce.org). Podle Richarda B. a
kol. (2011) si ţáci více uvědomují problémy spojené s ochranou přírody po
absolvování ochranářského kurzu.
O místní ochraně přírody je třeba informovat nejen ţáky, ale i spoluobčany,
politiky a představitele prŧmyslu, protoţe se mohou stát příznivci ochranářŧ
přírody a lze tak usnadnit cestu k její realizaci. Nedílnou součástí místní osvěty
ochrany přírody by měly být programy, veřejné diskuse, vzdělávání a publicita,
protoţe jen tak si lidé uvědomí jak chránit jednotlivé druhy či ekosystémy.
25

6.2. OCHRANA PŘÍRODY V RÁMCOVÉM VZDĚLÁVACÍM
PROGRAMU
Rámcový vzdělávací program (RVP) byl schválen Ministerstvem školství,
mládeţe a tělovýchovy České republiky v roce 2004. Od tohoto roku postupně
začaly školy v České republice RVP vytvářet dle typu školy (předškolní
vzdělávání, základní vzdělávání, gymnázia, střední odborné vzdělávání) vlastní
školní vzdělávací programy (ŠVP). RVP obsahuje 9 vzdělávacích oblastí a 6
prŧřezových témat. V rámci vzdělávací oblasti „Člověk a příroda“ a „Člověk a
společnost“ mohou učitelé prohlubovat znalosti a dovednosti ţákŧ v okruhu
biodiverzity a ochrany přírody. Dále pak mohou soustavu chráněných území
Natura 2000 představit ţákŧm v rámci prŧřezového tématu „Environmentální
výchova“. Níţe jsou popsané dvě vzdělávací oblasti a jedno prŧřezové téma, kde
je největší uplatnění v ochraně přírody a biodiverzity.
Ve vzdělávací oblasti „Člověk a společnost“ je ţák po absolvování této
oblasti v rámci ochrany přírody a biodiverzity:
popsat vliv začlenění ČR do EU na kaţdodenní ţivot občanŧ, uvést
příklady práv občanŧ ČR v rámci EU i moţných zpŧsobŧ jejich
uplatnění,
uvést některé mezinárodní organizace a společenství, s kterým
spolupracuje ČR, posoudí jejich význam ve světovém dění a popíše
výhody spolupráce mezi státy,
uvést příklady některých projevŧ globalizace, porovnává jejich klady
a zápory,
uvést některé globální problémy současnosti, vyjádřit na ně svŧj osobní
názor a popsat jejich hlavní příčiny i moţné dŧsledky pro ţivot lidstva,
objasnit souvislosti globálních a lokálních problémŧ, uvést příklady
moţných projevŧ a zpŧsobŧ řešení globálních problémŧ na lokální
úrovni – v obci, regionu.
Ve vzdělávací oblasti „Člověk a příroda“:
uvede příklady výskytu organismŧ v určitém prostředí a vztahy mezi
nimi,
26

ozlišuje a uvede příklady systémŧ organismŧ – populace, společenstva,
ekosystémy a objasní na základě příkladu základní princip existence
ţivých a neţivých sloţek ekosystému,
uvede příklady kladných i záporných vlivŧ člověka na ţivotní prostředí
a příklady narušení rovnováhy ekosystémŧ,
uvádí příklady účasti a pŧsobnosti ČR ve světových, mezinárodních
a národních institucích, organizacích a integracích státu.
U prŧřezového tématu „Environmentální výchova“ je přínos k rozvoji osobnosti
ţáka takový:
rozvíjí porozumění souvislostem v biosféře, vztahŧm člověka
a prostředí a dŧsledkŧm lidských činností na prostředí,
vede k uvědomování si podmínek ţivota a moţností jejich ohroţení,
umoţňuje pochopení souvislostí mezi lokálními a globálními problémy
a vlastní odpovědností ve vztazích k prostředí,
poskytuje znalosti, dovednosti a pěstuje návyky nezbytné pro
kaţdodenní ţádoucí jednání občana vŧči prostředí,
pomáhá rozvíjet spolupráci v péči o ţivotní prostředí na místní,
regionální, evropské i mezinárodní úrovni,
učí hodnotit objektivnost a závaţnost informací týkajících se
ekologických problémŧ,
vede k odpovědnosti ve vztahu k biosféře, k ochraně přírody
a přírodních zdrojŧ,
podněcuje aktivitu, tvořivost, toleranci, vstřícnost a ohleduplnost ve
vztahu k prostředí,
vede k angaţovanosti v řešení problémŧ spojených s ochranou
ţivotního prostředí,
vede k vnímavému a citlivému přístupu k přírodě a kulturnímu dědictví.
27

6.3. INTERPRETACE PŘÍRODNÍHO A KULTURNÍHO DĚDICTVÍ
Interpretací ve smyslu ochrany přírody rozumíme předávání informací
veřejnosti o místu či lokalitě, které si zaslouţí pozornost z hlediska ochrany
přírody. „Celá interpretace je cesta, jak pomoci ostatním lidem ocenit něco, o čem
jsou přesvědčeni, ţe si zaslouţí jejich pozornost“ (Nadace partnerství, 2004).
Interpretace místního dědictví má za úkol posilovat identitu místa, která je určena
především kulturním a přírodním dědictvím. Přispívá k hlubšímu poznání místa,
napomáhá ke zlepšení nebo vzniku kulturního ruchu. Pod interpretací místního
dědictví si mŧţeme představit např. naučnou stezku přírodou nebo městem,
ztvárnění expozice v místním muzeu nebo informačním centru, sestavení místního
prŧvodce krásami města či obce aj. Interpretace místního dědictví se mŧţe týkat
míst, budov, části krajiny, města, součásti kulturního ţivota, předmětu nebo sbírky
předmětŧ, prŧmyslu, historické události, období či aktivity.
Kaţdá dobrá interpretace je zaloţena na nadšení, lásce k místu a na touze
sdělit ostatním více o tomto místě a pokusit se předat nadšení jaké máte (vy).
Pokud lidé místo poznají, naučí se ho chránit a zachovat ho v dobrém stavu.
Interpretace zvýší cestovní ruch, mŧţeme na ni tedy i vydělat – prodejem
publikací, vstupu do expozic aj. Interpretace mŧţe přispět ke školní výuce, osvětě
a celoţivotnímu vzdělávání v nejrŧznějších oblastech (od ekologické výchovy po
archeologii).
Podrobné kroky pro vytvoření interpretace místního dědictví:
1) Plánování interpretace
pomáhá získat podporu partnerŧ, zefektivní komunikaci,
vymezí cíle interpretace, přístupnost pro návštěvníky,
zvolí styl interpretace,
stanoví předpokládaný rozpočet a časový horizont.
2) Vytvoření strategie interpretace
udá celkový rámec projektu,
obsahuje hlavní cíle, další cíle, místo interpretace, návrh rozpočtu,
zpŧsoby financování, harmonogram, zpŧsob organizace.
28

3) Podrobný plán interpretace
zahrnuje dlouhodobé i krátkodobé cíle, publikum, zdroje interpretace,
hlavní cíle, téma, motivy interpretace, náklady projektu,
zahrnuje také oslovení všech potřebných odborníkŧ.
4) Vyhledání odborných konzultantŧ
naleznutí odborníkŧ pro pomoc na vytvoření celkového rámce
interpretace.
5) Komunikace s významnými zástupci lokality
zástupci úřadŧ (moţnost financování),
zástupci dobrovolných skupin (těch, kterých se mŧţe interpretace
týkat např. vlastivědný krouţek, český svaz ochranářŧ přírody),
zástupci komunit v oblasti (místní obyvatelé, hoteliéři, rybáři),
jedinci.
6) Sestavení plánu interpretace
zodpovězení si otázky, proč chceme interpretaci vytvořit, k čemu má
slouţit a pro koho.
7) Výběr objektu interpretace
vybrání objektŧ, které by zaujaly veřejnost,
jaké informace návštěvníkŧm sdělit a které by je zaujaly,
zda je lokalita dostupná.
8) Výběr cílové skupiny
zjistit kdo budou naši návštěvníci,
zjistit jejich dosavadní informace o lokalitě,
nabídnout jim další typy na výlet v okolí,
podrobné informace o návštěvnících lze zjistit např. za pomoci
agentury CZECH TOURIST.
Rŧzné plány pro rŧzné situace
Plány se vytvářejí dle rŧzných úrovní:
1. Regionální plán (strategický, pokrývá region).
2. Oblastní nebo místní plán (menší plán zabývající se menším územím, v ČR
vzniká od roku 2003 ojedinělý dlouhodobý plán interpretace pro Adršpašské
skály koordinovaný organizací INEX a správou CHKO Broumovsko).
29

3. Plán lokality (podrobný dokument o nové atrakci nebo lokalitě).
4. Plán interpretace pro velké město (strategický, podrobný plán pro městské
části).
Typy interpretace
1. Osobní interpretace (viz obrázek 6).
2. Venkovní panely (viz obrázek 7).
3. Publikace.
4. Multimediální prezentace (viz obrázek 8).
5. Návštěvnická centra.
Obrázek 6 Osobní interpretace Obrázek 7 Venkovní panel (převzato z: Nadace
(převzato z: http://www.zsmslicno.estranky.cz) Partnerství, 2004)
Obrázek 8 Multimediální prezentace (převzato z: http://turista.nacestu.cz)
30

7. NÁMĚTY NA EDUKAČNÍ VYUŽITÍ NATURA 2000
V ČR
7.1. PROJEKT „ZA NATUROU NA TÚRU“
Projekt, který se celým názvem označuje „Výukové programy v evropské
soustavě chráněných území Natura 2000“, r. č. CZ.1.07/1.1.00/08.0059, zkráceně
„Za Naturou na túru“ je soubor výukových programŧ, které učí „v přírodě o
přírodě“. Projekt realizuje občanské sdruţení Apus ve spolupráci se sdruţením
středisek ekologické výchovy Pavučina a organizátory výukových programŧ po
celé České republice. Základním cílem projektu bylo vzdělávání a zvyšování
povědomí v oblasti biodiverzity a ochrany přírody, především mezi ţáky a studenty
základních a středních škol. Projekt byl zaměřen na dva hlavní výstupy:
1. Vytvořit 25 terénních výukových programŧ v lokalitách soustavy Natura
2000 ve spolupráci s partnery z celé České republiky.
2. Souběţně vytvořit obecně platnou metodiku pro přípravu a realizaci
terénních výukových programŧ zaměřených na ochranu přírody a
biodiverzity. Metodika byla poskytnuta učitelŧm a dalším pedagogickým
pracovníkŧm jako podklad pro tvorbu jejich vlastního výukového programu.
Terénní výukové programy byly připraveny ve 25 územích (neboli lokálních)
chráněných soustavou Natura 2000 (viz obrázek 9). Výukovými programy prošlo
7000 škol. Projekt byl financován z prostředkŧ operačního programu „Vzdělávání
pro konkurenceschopnost“, oblastí „Zvyšování kvality ve vzdělávání“
a Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy ČR. Projekt byl realizován
v letech 2009 aţ 2012. Výukové programy byly vytvořeny pod záštitou Ministerstva
ţivotního prostředí ČR. Výukové programy mohli první ţáci a studenti vyzkoušet
na podzim roku 2010 (viz příloha I). Projekt „Za Naturou na túru“ má vlastní
webové stránky: www.zanaturou.cz.
31

Obrázek 9 Mapa ČR a zaznačení výukových terénních programŧ (převzato z:
www.zanaturou.cz)
7.2. TERÉNNÍ VÝUKOVÝ PROGRAM
„Terénní výukový program je interaktivní vyučovací forma, jejímţ smyslem
je obohatit vzdělávání ve všech stupních škol o ekologický a environmentální
rozměr s maximálním vyuţitím osobního kontaktu s přírodou“ (Smrtová E.,
Zabadal R., Kovaříková Z., 2012).
Tyto programy trvají 3-4 hodiny a jsou vhodné pro ţáky základních a
středních škol. Podporují rozvoj senzitivity, rozvoj přátelských postojŧ ke krajině a
ţivotnímu prostředí, podporuje přijetí spoluzodpovědnosti člověka za stav
ţivotního prostředí. Dále napomáhají k rozvoji ekologického myšlení a jednání,
porozumění příčinám a souvislostem a k praktickému vyuţití získaných poznatkŧ a
dovedností. Programy jsou tematicky zaměřeny na ochranu biodiverzity,
management chráněných území, vývoj krajiny, poznání přírodních stanovišť,
rostlinných a ţivočišných druhŧ. Volí se aktivizující metody, které vyuţívají přímý
32

pobyt v terénu. Programy probíhají ve vhodně vybrané lokalitě s ohledem na cíle,
téma a dostupnost.
Všechny výukové programy, které vznikly v rámci projektu „Za Naturou na
túru“ jsou určeny pro ţáky druhého stupně základních škol a pro ţáky středních
škol. „Cíle byly nastaveny tak, aby svým obsahem navazovaly a rozšiřovaly
příslušné rámcové vzdělávací programy ve vzdělávacích oblastech „Člověk a
příroda“, „Člověk a společnost“ a dále pak prŧřezové témata „Environmentální
výchova“ (Smrtová E., Zabadal R., Kovaříková Z., 2012).
7.3. VYTVÁŘENÍ VÝUKOVÉHO PROGRAMU
Jakým zpŧsobem by se měl výukový program vytvářet a na co by se při
něm nemělo zapomenout, mŧţeme shrnout do 11 pilířŧ terénní výuky:
1) Cíle a téma programu.
2) Struktura programu.
3) Výukové metody a aktivity.
4) Hodnocení a zpětná vazba.
5) Lokalita a trasa výukového programu.
6) Pomŧcky.
7) Organizační zařízení výukového terénního programu.
8) Zajištění bezpečnosti během programu.
9) Právní aspekty vedení výukových programŧ v chráněných územích.
10) Lektor výukového programu.
11)Metodický list terénního výukového programu.
Cíle a téma programu
Program má stanovené cíle a vybrané hlavní téma, které lze na lokalitě
názorně prezentovat. Téma výukového programu říká, čím se budeme v programu
zabývat. Pro kaţdý výukový program vybereme vţdy jen jedno hlavní téma. Cíle
vedou k porozumění příčinám a souvislostem a k praktickému vyuţití získaných
poznatkŧ a dovedností, zahrneme do nich, jakým zpŧsobem se znalosti u ţáka na
konci programu projeví. Jeho získané znalosti, dovednosti a schopnosti.
33

Struktura programu
Pod pojmem struktura programu si mŧţeme představit plánovaný sled jeho
jednotlivých částí, které na sebe navazují a vytvářejí pozvolný logický celek.
Aktivity a metody směřují pozvolna ke stanoveným cílŧm výukového
programu. Tyto aktivity mŧţeme dát do celku podle vlastních zkušeností a
vlastního uváţení nebo vyuţijeme tzv modely učení. Činnosti by měly být
zábavné, motivační, zajímavé, aby účastníci neztráceli zájem a především by měly
vzdělávat.
Pojem model učení znamená doporučenou posloupnost aktivit a činností
v programu. Vychází z teorie učení a ověřených zpŧsobŧ práce. Tyto zpŧsoby
učení najdeme v odborné literatuře. Jako dva typy modelového učení si mŧţeme
uvést konstruktivistickou pedagogiku a Flow Learning.
Konstruktivistická pedagogika je pedagogický proud, který klade dŧraz na
procesy objevování, rozšiřování a přetváření obrazŧ světa a procesu učení
(Smrtová E., Zabadal R., Kovaříková Z., 2012). Konstruktivistická pedagogika je
zaloţena na poznání, kdy nové informace, podněty apod. řadíme do jiţ existujících
smyslových struktur.
Model učení Flow Learning je přímo vytvořen pro environmentální výchovu,
který rozvíjí vztah ţákŧ k přírodě. Zahrnuje čtyři fáze: probudění, nadšení –
zaměření pozornosti – příjímání zkušeností – sdílení inspirace. Začínáme zde
zábavnou aktivitou, která probudí zájem. Poté sérií činností, které díky smyslŧm
ţákŧ zaměřuje jejich pozornost, a nakonec ţáci shromaţďují a sdílejí inspiraci
z jejich nabyté zkušenosti.
Výukové metody a aktivity
Výukový program probíhá v terénu a ten nám nabízí vyuţití takových
výukových metod, které v interiéru školy nebo středisku ekologické výchovy
nejsou uskutečnitelné. Program by měl být postaven tak, aby výběr metod byl
přiměřený k cílŧm programu, moţností dané lokality, potřebám a schopnostem
účastníkŧ programu. Samotná metoda učení by neměla zastiňovat obsah výuky a
mást účastníky svou sloţitostí. Kaţdá metoda má svŧj charakteristický počet
34

účastníkŧ a je přiměřená věku. Zvolené metody musí mít cílené vyvrcholení a
ukončení. Mezi nejlepší metody řadíme techniky výzkumné, pozorovací, tvořivé,
kooperativní, projektové, metody vyuţívající smyslŧ účastníkŧ nebo metody
záţitkové pedagogiky.
Při výukovém programu bychom neměli ţáky pouze učit, je dobré do něj
zařadit i praktické činnosti s péčí o lokalitu. Přírodní prostředí vyuţijeme jako
vhodnou pomŧcku k osvětlení celé řady jevŧ, kdy napomŧţeme k vytvoření vztahu
účastníka k přírodě obecně a k místu samotnému.
K přípravě a uskutečnění terénních výukových programŧ je dobré vyuţít
rŧzných modelŧ učení. Inspiraci mŧţeme hledat v rŧzných pedagogických
směrech a pojetích výuky, ze kterých konkrétní modely učení vychází (např.
záţitková pedagogika, globální výchova, hlubinně-ekologická výchova, kritické
myšlení apod.). Zvolené metody by měl školitel ovládat a ztotoţňovat se s nimi.
Hodnocení a zpětná vazba
Hodnocení programu je jednou ze sloţek utváření terénního výukového
programu. Říká nám, zda program splnil svŧj účel, zda jsme něco nedělali
zbytečně. Z hodnocení programu mŧţeme vyčíst silné a slabé stránky výuky,
zjistíme z něj na jakých částech programu více zapracovat, co změnit nebo
předělat. Při hodnocení nám napomohou cíle programu, zda byly či nebyly
dosaţeny.
Metody, jak zjistit vše o hodnocení úspěšnosti programu:
závěrečný test,
dotazník,
závěrečná reflexe,
splnění určitého úkolu,
poster („plakát“ pouţívaný k prezentaci výzkumu nebo výzkumnému
projektu).
35

Sloţitější neţ je sledování dosaţených cílŧ je zjišťování posunu v postojích a
hodnotách uchazečŧ programu. Mŧţeme k tomu vyuţít:
esej ţákŧ,
volné psaní.
Hodnotit mŧţeme nejen cíle, hodnoty a postoje, ale také jak účastníci program
proţívali, co si uvědomovali nového a jaký význam programu přisuzují. Pokud
chceme program hodnotit podle předem daných kritérií, neprovádíme výzkum na
účastnících, ale zjišťujeme, zda program splňuje předem stanovená kritéria.
Lokalita a trasa výukového programu
Lokalita je při uskutečňování výukového programu velmi dŧleţitá. Oblast by
měla především korespondovat s tématem a cíli výukového programu. Je dŧleţité
znát území. Ovládat jeho proměny během roku, umět se v něm pohybovat, znát
jeho charakter. Je třeba zvolit optimální trasu, náročnost i dostupnost.
Při výběru lokality se řídíme tím, aby zapadala do tématu výuky a byla pro
téma typická a zajímavá. Při volbě délky a náročnosti trasy se doporučuje délka
tří aţ čtyř kilometrŧ na čtyřhodinový program. Trasa by měla být přiměřeně
náročná, bezpečná, někdy program ani nemusí probíhat na trase, ale postačí nám
konkrétní místo např. louka.
Pomŧcky
Pomŧcky jsou nedílnou součástí programu. Všechny pomŧcky, které
uplatňujeme při terénní výuce, musí být bezpečné, praktické, názorné, adekvátní a
šetrné k ţivotnímu prostředí. Typy pomŧcek:
Přírodnina je pomŧcka z ţivé či neţivé přírody (rostlina, kámen, ţivočich,
vzorek pŧdy aj.), která poslouţí kantorovi k názorné ukázce. Musíme však
brát na zřetel, abychom nebrali chráněný druh rostliny či nezanechali na
ţivočiších újmu apod. Ţivé přírodniny neodnášíme z jejich přirozeného
prostředí (výjimkou jsou rostliny do herbáře). Pokud to však okolnosti
dovolí, je dobré, kdyţ si ţáci z přírody odnesou kousek výukové pomŧcky
(kousek horniny, plod stromu aj.).
36

Pomŧcka šetrná k ţivotnímu prostředí je věc vyrobená z obnovitelných
zdrojŧ (papír, dřevo aj.), či certifikovaných materiálŧ (FSC, PEFC),
recyklovatelných surovin, ekologicky šetrných výrobkŧ nebo výrobkŧ
z ekologického zemědělství. V ţácích taková pomŧcka mŧţe podpořit
skutečnost správného chování k ţivotnímu prostředí.
Hygienická pomŧcka nám napomŧţe ke správné hygieně (při pouţívání
nehygienických věcí před svačinou pomŧţe lahev s čistou vodou).
Didaktická a názorná pomŧcka musí být pochopitelná a neměla by být
přeplácaná, aby neodváděla pozornost.
Praktická pomŧcka je ideální pokud se dá sloţit na malý rozměr, je
jednoduchá, relativně lehká a relativně nezničitelná.
Estetická pomŧcka nám napomŧţe k líbivosti programu. Mŧţe to být
například obrázkový materiál. Měl by být kvalitní a velký, text musí být
stručný s dostatečně velkými písmeny.
Pracovní list by měl být vytištěn na kvalitním papíře, aby vydrţel terénní
podmínky. Všechny pomŧcky by se měly vejít do batohu lektora. Dbáme na
jejich sesbírání při opouštění trasy, na jejich bezpečnost, pravidelnou
kontrolu a obnovu.
Organizační zajištění terénního výukového programu
Výukový program si mŧţe škola objednat sama formou externí sluţby nebo
výukový program uskuteční samotný pedagog. Pokud preferujeme první variantu,
je vţdy dobré, zamluvit si program s dostatečným předstihem. Ke zdárnému
uskutečnění programu musíme znát spoustu údajŧ, které musíme včas předat
ţákŧm. Jedna z dŧleţitých informací je údaj o místě a času konání programu.
Další dŧleţitá informace je seznámení ţákŧ s tématem programu. Učitel by měl při
objednávce sdělit, pro jak starou skupinu je program určen, jaké jsou jejich
znalosti v dané tématice a zda ve skupině není dítě se zdravotním omezením.
Dalším dŧleţitým aspektem je popis trasy, její délka, fyzická náročnost i terénní
charakteristika. Účastníci by měli vědět o potřebném vybavení, které budou
potřebovat (pevná turistická obuv, oblečení do přírody, batŧţek s jídlem a pitím,
psací potřeby, repelentní přípravek a antihistaminika).
Zajištění bezpečnosti během programu
37

Při pobytu v přírodě vzniká vţdy větší riziko vzniku úrazu, neţ při pasivním
sezení ve škole. Při terénní výuce se snaţíme si uvědomit, jaké nebezpečné
situace mohou vzniknout a snaţit se je minimalizovat. Po celou dobu programu
má za ţáka odpovědnost učitel a ne lektor programu, proto je nutné, aby se učitel
výukového programu účastnil a dával na ţáky pozor spolu s lektorem. I kdyţ má
primární právní odpovědnost za svěřené ţáky učitel, lektor by se měl chovat tak,
aby ţáky ani učitele neohrozil (vybrat bezpečnou trasu, zvolit bezpečné aktivity,
připravil kvalitní bezpečné pomŧcky aj.). Před kaţdou terénní výukou je třeba ţáky
proškolit o bezpečnosti a stanovit pravidla programu, domluvit se, co dělat, kdyţ
se dítě ztratí, kam se mají vrátit apod. Kaţdý lektor i učitel by měl znát prakticky i
teoreticky první pomoc a nosit s sebou lékárničku. Nebezpečné či jedovaté
ţivočichy nedáváme dětem do rukou, pokud se jedovatých organismŧ přeci jen
dotknou, musíme pro ně mít moţnost umytí rukou. Vţdy platí pravidlo:
dobrodruţné ano, rizikové minimálně a hazard ţádný.
Právní aspekty vedení výukových programŧ v chráněných územích
O tom, ţe je terénní výuka atraktivní nelze polemizovat, ale musíme
především myslet na to, ţe se v přírodě musíme chovat tak, aby nedocházelo
k poškození přírodního prostředí a abychom nerušili volně ţijící ţivočichy.
Abychom se nedostali do střetu se zákonem např.: č. 114/1992 Sb., o ochraně
přírody a krajiny, zákonem č. 449/2001 Sb., o myslivosti, či zákonu č. 289/1995
Sb., o lesích, je třeba tyto zákony znát a vědět, co si mŧţeme během terénní
výuky dovolit.
Lektor výukového programu
Zda budou dosaţeny stanovené cíle programu, zásadně ovlivní samotný
lektor programu. Lektor mŧţe dle zpŧsobu vedení výuky zvolit dva pomyslné póly
výuky. Jedním z nich je role učitele prŧvodce či kouče, který nechává ţáky
samostatně přicházet na informace ohledně tématu, tím probouzí jejich zvídavost
a podporuje jejich zájem v objevování nového. Druhým pólem je lektor odborník či
expert, který předává ţákŧm vědomosti srozumitelně, aby mohli informace dobře
vstřebat a pochopit. Je vhodné kdyţ lektor role „prŧvodce“ i „experta“ střídá
v prŧběhu programu, ale vţdy musí dětem předem říct, co se od nich čeká.
38

Efektivnější je pro účastníky, kdyţ si na většinu informací přijdou sami,
protoţe takové vědomosti si lépe zapamatují a mají pro ně větší hodnotu. „Při
vedení výuky je vhodné dodrţovat osvědčené postupy, které nám usnadní získat
přehled o ţácích a vhodně organizovat výuku“ (Smrtová E., Zabadal R.,
Kovaříková Z., 2012). Při vedení terénních výukových programŧ je ţádoucí:
a) mít přehled o účastnících,
b) představit se,
c) Nastavit si pravidla fungování,
d) Věnovat pozornost sociálním vztahŧm,
e) Respektovat fyziologické potřeby ţákŧ.
Pedagogické kompetence nám napomohou být lepším lektorem, jsou to
dovednosti, které lektor vyuţije při výuce. Ve fázi příprav je to schopnost plánovat.
Dobrá je znalost i z pedagogiky a psychologie a schopnost je aplikovat při práci.
Lektor by se měl orientovat v metodách výchovy pro environmentální výchovu a
umět odhadovat, které jsou pro daný program a typ věku dětí vhodné.
Lektor musí být fyzicky zdatný – musí nejen drţet s ţáky krok, ale také u
toho mluvit, ukazovat, pouţívat pomŧcky a hlídat ţáky. Další kompetence, kterou
by měl lektor mít je schopnost motivovat účastníky programu. Mohou zde být ţáci,
které téma nezaujme, nemusí mu být aktivita příjemná a s tím musí lektor
individuálně pracovat. Při nastavení pravidel mŧţeme dát ţákŧm moţnost
neúčastnit se aktivit, ale být pozorovatelem nebo pomocníkem lektora. Rozhodně
ţáky do ničeho nenutíme. Vhodní jsou pro lektora nadaní ţáci, kteří mohou být
pozitivním příkladem pro ostatní.
Komunikace je další dovednost lektora, která je v terénu stěţována mnoha
aspekty, a proto musíme vědět, jak hlasitě mluvit, jakým tónem, mluvit spisovně a
kultivovaně s neverbálními projevy a také bychom neměli pouţívat příliš
odborných názvŧ. Pár doporučení pro správnou komunikaci:
a) úsměv,
b) oslovení (pouţíváme spíše první osobu mnoţného čísla - my),
c) aktivní slovesa,
d) otevřená komunikace,
39

e) všímat si neţádoucích projevŧ v komunikaci (nadávky, osočování,
manipulace),
f) zájem lektora o probíranou problematiku.
Metodický list terénního výukového programu
Metodický list je něco jako návod k pouţití, ale u výukového programu je to
návod jak program uskutečnit. Slouţí pro ty, kteří jej chtějí realizovat, ale i pro ty,
kteří ho stvořili. Díky jeho sepsání si uvědomíme, zda má program všechny
náleţitosti a ujasníme si, jak přesně bude probíhat. Nejdŧleţitější je popis jeho
vedení, vyhodnocení a časový harmonogram aktivit. Dŧleţitou roli hraje
vyzkoušení terénního programu, protoţe aţ po této fázi je povaţován za
připravený. Na papíře se nám mohou zdát aktivity dokonalé, ale problémy či
zdárný prŧběh programu zjistíme aţ při jeho realizaci. Doporučená struktura
metodického listu:
a) Název programu (výstiţný, poutavý).
b) Autor programu (měl by být uveden).
c) Anotace práce (stručný popis programu).
d) Cíle programu.
e) Cílové skupiny (pro jak staré ţáky je program vhodný).
f) Téma a klíčové pojmy.
g) Vzdělávací oblast, vyučovací předmět, prŧřezová témata (na jaké výukové
témata navazuje).
h) Délka trasy, doba trvání.
i) Místo konání.
j) Dopravní dostupnost.
k) Popis lokality.
l) Popis programu včetně metod práce (nejobsáhlejší z celého metodického
listu, popis aktivit spolu s cíly, návrhy na alternativu při špatném počasí).
m) Zpŧsob hodnocení (zpŧsoby jak budeme hodnotit dosaţených cílŧ).
n) Pomŧcky.
o) Rizika programu.
p) Lektorské zajištění.
q) Zdroje a prameny.
40

8. VLASTNÍ VÝSLEDKY PRÁCE
Lokality soustavy Natura 2000 pokrývají po České republice všechny typy
přírodních biotopŧ (květnaté louky, horská prameniště, jeskyně, štěrkové náplavy,
suťové lesy aj.). Mohou tedy slouţit jako praktická pomŧcka v hodinách
přírodopisu při výuce o ekosystémech.
Vyuţity mohou být pomocí naučné stezky, protoţe většina lokalit je
vyznačena naučnými panely s označením Natura 2000. Rovněţ jsou vhodnými
typy na školní či rodinné výlety.
Mŧţeme vyuţít projekt „Výukové programy v evropské soustavě
chráněných území Natura 2000“, kde si mŧţeme vybrat z dvaceti pěti výukových
terénních programŧ po celé ČR. Díky tomuto projektu se mohou ţáci více
seznámit nejen ze soustavou Natura 2000, ale pozornost je věnovaná i dalším
tématŧm, jako je biodiverzita, krajinné prvky, koloběh látek, sukcese aj. Na
internetových stránkách projektu „Za Naturou na túru“ najdeme i vědomostní testy,
které se dají pouţít do výuky.
Rovněţ je tu moţnost vyuţít vlastní kreativitu učitele, který terénní program
mŧţe za pomoci odborných podkladŧ vytvořit sám. V kapitole 7 je moţné nalézt
stručný popis vytváření terénního výukového programu.
41

9. DISKUSE
Při analýze bakalářských a diplomových pracích, které byly sepsány na
tematiku Natura 2000 na rŧzných vysokých školách v České Republice bylo
zjištěno, ţe problematika ochrany přírody a biodiverzity je velmi zajímavým
tématem pro tento typ práce. Evropská soustava chráněných území je tvořena
ptačími oblastmi a evropsky významnými lokalitami. Je jim proto věnována
v diplomových pracích velká pozornost. Dalšími tématy jsou pak stavy lokalit v ČR,
ale i didaktickým pomŧckám pro výuku na ZŠ.
Pavlŧ (2008), zaměřuje svou práci na právní rozbor soustavy Natura 2000
v rámci zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny s přihlédnutím k jejímu
evropskému kontextu. Rozebírá jednotlivé evropské směrnice (Směrnice o
stanovištích a Směrnice o ptácích), transpozici a implementaci těchto směrnic do
českého práva.
Korábová (2009), se věnuje ve své diplomové práci vymezením základních
pojmŧ souvisejících s Naturou 2000 a zpŧsobu utváření soustavy. Největší část
práce je věnovaná evropsky významným lokalitám, které tvoří spolu s ptačími
oblastmi soudrţnou soustavu chráněných území evropského významu zvanou
Natura 2000. U evropsky významných lokalit se autorka věnuje české a evropské
právní úpravě, současné moţnosti ochrany evropsky významných lokalit,
povinnosti a omezení subjektŧ souvisejících s ochranou evropsky významných
lokalit a zaměřuje se na lesní pozemky v evropsky významných lokalitách, na
jejich právní úpravu.
Kříţová (2010), poskytuje ve své práci informace především o ptačích
oblastech. Věnuje se právní úpravě evropského i českého charakteru ptačích
oblastí, popisuje jejich vymezování v ČR, o moţnostech ochrany a dalších
institutech týkajících se ptačích oblastí.
Holišová (2006), píše ve své bakalářské práci o soustavě Natura 2000
v České republice. Práce je tvořena dvěma částmi – ptačími oblastmi a evropsky
významnými lokalitami. Jsou zde popsány jednotlivé lokality ohroţených ptačích
druhŧ v ČR, ale i popis stanovišť s ohroţenými druhy rostlin, ţivočichŧ a typŧ
biotopŧ.
42

Z didaktického hlediska navrhla Kramářová (2009), projekt naučné stezky
v Chráněném krajinném území Poodří a doporučila její vyuţití ve výuce
ekologického přírodopisu pro 2. stupeň základních škol. Poodří je v této práci
představeno, protoţe je registrováno v systému Natura 2000 a Ramsarské
konvenci, dále autorka navrhuje naučnou stezku a výukový program pro výuku
ekologického přírodopisu na druhém stupni ZŠ.
Po rozboru bakalářských a diplomových pracích lze stanovit, ţe dosud
nebyla pozornost věnovaná edukačnímu významu evropské soustavy Natura
2000. Soustava Natura 2000 byla zkoumaná z právního hlediska, v rámci
Směrnice Rady 79/409/EHS o ochraně volně ţijících ptákŧ a Směrnice Rady
92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně ţijících ţivočichŧ a planě
rostoucích rostlin. Tyto směrnice byly i samostatně popsány a zkoumány.
Charakterizovány byly jednotlivé lokality v rámci rozmístění po České republice.
Vznik soustavy Natura 2000 v Evropské Unii i v České republice. Byla navrţena i
naučná stezka v místech z jedné lokality Natury 2000.
Ve srovnání s ostatními závěrečnými prácemi je tato bakalářská práce
zaměřena z jedné poloviny na základní informace o soustavě Natura 2000 a druhá
polovina zkoumá celkové vyuţití soustavy Natura 2000 v pedagogické praxi a
nabízí moţnosti zařazení soustavy Natura 2000 do výuky a její uplatnění
v rámcovém vzdělávacím programu.
Moderní doba vyţaduje od učitelŧ stále větší všestranné a flexibilní
vzdělávání a seznamování se s novými metodami vyučování. Terénní výukový
program je typickým aktivním učením, a proto zde byl představen. „Aktivním
učením rozumíme postupy a procesy, pomocí kterých ţák (učící se jedinec)
přijímá s aktivním přičiněním informace a na jejich základě si vytváří své vlastní
úsudky. Tyto informace zpracovává a poté začlení do systému svých znalostí,
dovedností a postojŧ (Sitná D., 2009).
43

10. ZÁVĚR
V první části bakalářské práce byla provedena teoretická analýza
problematiky evropské soustavy Natura 2000. Byl definován pojem Natura 2000,
vytyčeny cíle soustavy a popsán vznik dvou typŧ území, které soustavu tvoří –
ptačí oblasti a evropsky významné lokality. Bylo zjištěno, ţe evropská soustava
chráněných území Natura 2000 vznikla v rámci vstupu České republiky do
Evropské unie, kdy nastala kaţdému státu EU povinnost vytvořit soustavu
chráněných území evropského charakteru nazvanou Natura 2000. Vymezena byla
sekundární legislativa napomáhající začlenění předpisŧ EU do právního řádu
členských zemí. Byl popsán proces utváření soustavy Natura 2000 v Evropě a
uvedeny příklady publikací napomáhající ke správnému vytváření soustavy
Natura 2000. Byl objasněn princip SSD formulářŧ a jejich dŧvod v soustavě Natura
2000. Zjišťován byl také vývoj ochrany přírody v České republice. Pozornost byla
věnována i soustavě chráněných území Natura 2000 v České republice, její
přípravě a utváření, vznik Natury 2000 v ČR a stavu ptačích oblastí a evropsky
významných lokalit v ČR. Objasněn byl i rozdíl mezi soustavou Natura 2000 a
chráněnými územími v ČR. Při obsahové analýze soustavy Natura 2000 byla
věnována i pozornost posuzování vlivŧ na ţivotní prostředí.
V druhé části bakalářské práce byl vyhledán potenciál soustavy Natura
2000 v rámcovém vzdělávacím programu pro základní školy. V tomto úseku práce
byla prezentována i výchova k ochraně přírody a poodhaleny zpŧsoby předání
informací o kulturním a přírodním dědictvím veřejnosti.
V poslední, třetí části práce byly nalezeny náměty na edukační vyuţití
lokalit soustavy Natura 2000 v pedagogické praxi pro základní školy. Byl popsán
projekt pod názvem „Výukové programy v evropské soustavě chráněných území
Natura 2000“, jeho cíle, zřizovatel, výstupy a jeho doba realizace. Dále byl
definován pojem terénní výukový program a byl popsán postup jeho přípravy a
realizace.
44

POUŽITÉ ZDROJE
Literatura:
BÍLEK, Martin, Jiří RYCHTERA a Antonín SLABÝ. Integrovaná výuka
přírodovědných předmětů. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006.
ISBN 978-80-244-1881-0.
BRANIŠ M.: Základy ekologie a ochrany životního prostředí, Praha, Informatorium,
1997, 143s., ISBN:80-86073-03-3.
HOLIŠOVÁ, Dana. Soustava NARURA 2000 v České Republice. Zlín, 2006.
Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Vedoucí práce Julinová
Markéta.
KORÁBOVÁ, Martina. Právní úprava evropsky významných lokalit. Praha, 2009.
Diplomová práce. Masarykova Univerzita. Vedoucí práce Prŧchová Ivana.
KRAMÁŘOVÁ, Zdeňka. Návrh naučné stezky a jejího využití ve výuce
ekologického přírodopisu 2. stupně základní školy v Chráněné krajinné oblasti
Poodří. Olomouc, 2009. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci.
Vedoucí práce Machar Ivo.
KŘÍŢOVÁ, Pavla. Právní úprava ptačích oblastí. Praha, 2010. Diplomová práce.
Masarykova Univerzita. Vedoucí práce Prŧchová Ivana.
Marhoun P., Turoňová J., Zásady managementu stanovišť druhŧ v evropsky
významných lokalitách soustavy Natura, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR:
2008, 163 s.
MINISTERSTVO ŢIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ. EIA rukověť oznamovatele záměru:
Správný postup oznamovatele záměru při přípravě investičního záměru v procesu
posuzování vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví. Praha: Ministerstvo
ţivotního prostředí, 2011. ISBN 978-80-7212-563-0.
NADACE PARTNERSTVÍ. Interpretace místního dědictví. Brno: ZO ČSOP
Veronica, 2004. ISBN 80-239-2068-5.
PAVLŦ, Michaela. NATURA 2000. Praha, 2008. Diplomová práce. Masarykova
Univerzita. Vedoucí práce Prŧchová Ivana.
45

POKORNÝ, Jiří, Erika SMRTOVÁ a Tomáš KAŢMIERSKI. Natura 2000: Lidé
přírodě, příroda lidem. Regionální environmentální centrum. Praha, 2003.
RICHARD B. A KOL, Úvod do biologie ochrany přírody, Portál, Praha, 2011, 472
s., ISBN: 978-80-7367-595-0.
ROTH, P. Legislativa evropských společenství v oblasti územní a druhové ochrany
přírody. Praha: RETIS, 2003. 181 s.
SITNÁ, Dagmar. Metody aktivního vyučování: Spolupráce žáků ve skupinách.
Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-246-1.
SMRTOVÁ E., KAŢMIERSKI T.: Za Naturou na túru, Praha, regionální
environmentální centrum Česká republika, 2005, 107 s.
SMRTOVÁ, E., R. ZABADAL a Z. KOVAŘÍKOVÁ. KOL. Za Naturou na túru:
metodika terénní výuky. Praha: Apus, 2012. ISBN 978-80-260-1591-8.
Internet:
www.natura2000.cz
www.zanaturou.cz
http://www.mzp.cz/cz/natura_2000
http://www.apusos.cz/system/app/pages/search?scope=search-
site&q=Natura+2000
http://www.apusos.cz/nase-projekty/aktualni-projekty/za-naturou-na-turu/o-projektu
www.zanaturou.cz
http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolskareforma/ramcove-vzdelavaci-programy
http://www.kr-stredocesky.cz/portal/odbory/zivotni-prostredi-a-
zemedelstvi/posuzovani-vlivu-eia-sea/
http://www.zsmslicno.estranky.cz
http://turista.nacestu.cz
46

Příloha I: Ukázka výukového programu z projektu „Za Naturou na túru“ (převzato
z: www.zanaturou.cz)
Bohatá Žebračka
Jak je to možné, že je Žebračka bohatá? V čem tkví její bohatství a krása? To
zjistíme v lužním lese v bezprostřední blízkosti Přerova. Vydáme se bádat do lesa, kde
poznáme spoustu druhů rostlin i stromů a budeme pozorovat nejen listy a plody, ale i řeku
a její vodní tajemství. Dozvíte se, jak vyřešily problémy s nedostatkem světla rostliny a
které patří do jarního aspektu. U vody si vymodelujeme tok řeky a určíme si na něm
základní geomorfologické tvary. Řeku budeme pozorovat z různých hledisek a potřeb
člověka. Podíváme se na rozdíly mezi přirozenou řekou a tou, která je ovlivněná člověkem.
Lokalita: Žebračka (Přerov)
Pořadatel: ČSOP regionální sdružení IRIS Prostějov
Hlavní
téma
Popis
trasy
Délka
trvání
Hlavním tématem programu je jarní příroda a vše okolo řeky Bečvy.
Klíčové pojmy: Lužní les, periodické tůně, jarní aspekt, letní aspekt, koryto řeky,
meandr.
Program je umístěn na severovýchodním okraji města Přerova. Trasa vede
z parkoviště u Velké laguny přes zahrádky lužním lesem směrem na Kozlovice.
Kolem řeky Bečvy jdeme zpět až k Laguně. Výchozí bod programu začíná u
Velké laguny, která se nachází cca 3 km od vlakového a autobusového nádraží v
Přerově.
Program trvá 3 - 4 hodiny.
Do Přerova je dobrá dostupnost vlakem i autobusem. Výchozí bod programu
začíná u Velké laguny, která se nachází cca 3 km od vlakového a autobusového
Doprava
nádraží v Přerově.
Co s
sebou
Pláštěnka, dlouhé kalhoty, terénní obuv, přikrývka hlavy (šiltovka, šátek),
dostatek pití, tužka, svačina, repelent, pokud dítě užívá léky, zejm. histaminika
Další zajímavá místa v okolí:
Muzeum Komenského
Ornitologická stanice
Park Michalov
47

Mapa lokality:
48